Případové studie

Manželé Ignác a Zlata Diblíkovi (Ignác v době poskytnutí úvěru pracovně činný, Zlata pobírá plný invalidní důchod) si částečně financují bydlení formou hypotečního úvěru ve výši 1 150 000 Kč uzavřeného v roce 2017 (nemovitost – zástavní právo poskytovatele), doba splácení je 15 let. Jiný majetek manželé nevlastní. Až do roku 2019 manželé úvěr splácejí v pravidelných měsíčních splátkách vždy v termínu. V roce 2019 přichází pan Diblík o práci, a jelikož manželé mají ještě dvě studující děti, dostávají se do finančních problémů. Situaci ve spojení s hypotečním úvěrem (aktuální částka ke splacení 900 000 Kč, úroky zaplaceny za dobu 24 měsíců) je nutné řešit okamžitě, neboť vyhlídky na novou práci jsou vzhledem k nabídce na trhu práce v místě jeho bydliště i okolí mizivé. Neprodleně informují poskytovatele o svých finančních problémech. Při opakovaném posuzování možností, jak úvěr optimálně splácet vzhledem k nové, horší finanční situaci manželů, zaměstnanec poskytovatele z historie prvotního procesu zjišťování bonity manželů zjistil, že posouzení úvěruschopnosti zprostředkovatelem bylo provedeno nedostatečně, neboť v záznamu z jednání s klienty ohledně možnosti poskytnutí hypotečního úvěru bylo jasně uvedeno, že aktuální průměrná mzda manžela se vzhledem k nepříznivé hospodářské situaci zaměstnavatele v brzké době sníží, a zároveň je zde uvedeno, že jejich děti budou pokračovat ve studiu na vysoké škole. Přičemž je patrné, že obě tyto veličiny silně ovlivní jejich schopnost úvěr splácet v brzké budoucnosti a navíc saldo mezi příjmy a výdaji domácnosti manželů mělo zápornou hodnotu, i když nepatrnou (7 Kč), již při posuzování jejich bonity.