b) principy a fungování životního pojištění a jeho produktů

Pojistitelé v praxi definují invaliditu pojištěného dvojím způsobem. Nejčastěji je přebírají definici invalidity stanovenou zákonem o důchodovém pojištění, přičemž vznik invalidity je prokazován přiznání invalidity posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení. Další, na pojistném trhu užívanou, možností je, že pojistitel stanoví v pojistných podmínkách svou definici invalidity. Přezkum zdravotního stavu pojištěného provádí lékař vybraný pojistitelem. Invalidita je v zákoně o důchodovém pojištění definována jako pokles pracovní schopnosti, který nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a to alespoň o 35 %. Podle míry poklesu pracovní schopnosti je rozlišována invalidita prvního, druhého a třetího stupně (I. stupeň pokles min. o 35 %, II. stupeň min. o 50 %, III. stupeň min. o 70 %). Podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení invaliditu a její stupeň stanovuje posudkový lékař příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (OSSZ). Neposuzuje ji ošetřující lékař ani specialista a ani úředníci z Ministerstva zdravotnictví České republiky. Při zjišťování invalidity vychází posudkový lékař ze zpráv a výsledků vyšetření ošetřujícího lékaře, odborných lékařů a popř. z výsledku vlastního vyšetření. Nehodnotí postižení nebo diagnózu, ale jejich funkční dopad na pokles pracovní schopnosti.